Filípek, Žim

FILÍPEK

Příběh Filípka aneb jak se staří pejsci musí loučit se svými majiteli…

Žili jeden pro druhého, ale stáří je rozdělilo. Paní Kristě je přes 90 let. Je to velmi elegantní, hodná a uvědomělá dáma. Bohužel jí tělo už neslouží tak, jak by si přála, nezvládne už chodit pořádně a musela se přesunout na LDN. Musela opustit svůj domov, ale musela opustit i mnohem více – svého věrného pejska Filípka, kterého si jako malé štěňátko adoptovala před 13 lety z útulku. Dovedete si představit to utrpení, to loučení? Bylo to těžké pro oba – paní Kristu i Filípka.

Pejsek měl pobývat u příbuzných, ale skončil na ulici. Tam ho našla městská policie vyděšeného tak, že ho nemohli odchytit a museli použít odchytovou tyč. Pak nám volali, abychom si přijeli vyzvednout malého agresivního pejska. Filípek ze strachu kousal do tyče tak, že si poranil dáseň a tekla mu krev, stačilo ale pár piškotů a teplá náruč naší ošetřovatelky a nechal se v klidu odvézt do útulku.

Není den, kdy by paní Krista na Filípka nemyslela. Svůj život v poklidu dožije v zařízení s ošetřujícím personálem. Tam však Filípek s ní žít nemůže. I Filípkovi jeho milující panička moc chybí. Poslední roky měli hlavně jeden druhého a teď je život rozdělil. Měli jsme oči plné slz, když jsme koukali na smutného Filípka v útulku.

Jejich příběh otvírá jedno velké téma, o kterém se ve společnosti tolik nemluví, a to je senioři a mladé zvíře. Víme, že každý člověk, zvláště osamocený, k sobě potřebuje parťáka a pes nebo kočka jsou v tu chvíli nejlepší volbou. Ale je potřeba jednat rozumně, myslet nejen na sebe, je potřeba mít „zadní vrátka“, podporu rodiny, někoho, kdo se případně o pejska postará. Není nutné adoptovat hned kotě nebo štěně, v útulcích je tolik zvířecích seniorů, kteří hledají společnost právě staršího klidného člověka. Mají pak podobný životní rytmus, v závěru si mnohem lépe rozumí se svým páníčkem než štěně, které se prostě se starším člověkem většinou nudí, často nemá dostatek aktivity ani výchovy. A pak ho najednou jeho člověk opustí. Už nám útulkem prošlo tolik zlomených zvířecích srdcí, která si prožila smrt svého pána nebo jeho nenávratný odchod do nemocnice. Tato zvířata často truchlí, pláčou a jsou na tom psychicky velmi špatně.

Když si paní Krista adoptovala Filípka, tak jí už bylo kolem 80 let a tenkrát bohužel nikdo neřešil, kam Filípek půjde, pokud se paní Krista o něj již nebude schopna postarat. Po 13 letech života s milující paní Kristou se Filípek tedy ocitl v cizím prostředí, v kotci.. Filípka jsme vzali na výlet, aby se mohli s paní Kristou zase setkat. Hned se poznali! Všichni jsme plakali dojetím. Užili si krásné 2 hodiny na čerstvém vzduchu. Paní Kristě i Filípkovi jsme slíbili, že se nevidí naposledy a že podmínkou jeho adopce bude kontakt a návštěvy paní Kristy.

Filípka se sice podařilo umístit do dočasky, ale jen na chvíli, brzy se zas vrátil a teď je opět v útulku.. Filípek je čistotný, umí zůstat i sám doma i když občas kňučí. Váží jen 10 kg a ženy obecně miluje. Zřejmě si pak začne bránit člověka, kterého ho považuje za svého pána a na cizí pak vrčí, když se k jeho pánovi přiblíži, umí se i ohnat.

Po odvezení milované paničky do LDN další zrada pro 13ti letého psa [?] prosíme sdílejte a volejte, kdo ho může vzít k sobě tak, aby mohl jednou za čas navštívit svou paničku v LDN v Bílině ( okres Teplice) tel: 736 769 601