Bojovník Fénix už týden svádí těžkou bitvu. Bojuje o svůj, teprve sotva dvouletý život. Celý týden tu žijeme jeho příběhem a modlíme se v další zázrak, doufáme, že se k nám dostal snad ještě včas
Rozhlédne se po ordinaci, zavrtí proutkem a i přes veškerou bolest světa vás přijde s láskou radostně přivítat. Fénix je teprve rok a půl starý kříženec staforda. Ještě na jaře to byl 27 kilový puberťák, který si užíval štěněcí léta. Když se k nám minulý víkend akutně dostal, váha ukázala strašlivých 18 kilo… , byl malátný, unavený životem, apatický, odevzdaný. Jako by z něj odcházel život, jak zoufale vypadal. Sliznice měl porcelánově bílé, ještě jsme takové nikdy neviděli a s obavami jsme čekali na výsledky krve.
Fénix k nám dorazil v katastrofálním stavu. Už od května ho údajně sužovaly těžké zažívací potíže, zvracení a masivní průjmy. Proč se jeho stav nechal dojít až do absolutního selhání a spousty dalších otázek, na které neznáme odpověd. Dostal se k nám díky všímavosti člověka, který se mu snažil pomoct a už se na jeho stav nemohl dívat. Majitel se snažil jeho potíže dlouhodobě řešit v rámci svých možností a vědomí, ale nemá smysl se pouštět do různých spekulací…..
Nic z toho už dnes nezměníme. Důležité je jediné: Fénix právě teď bojuje na veterinární klinice o svůj holý život.
Kritická anémie, se kterou jsme se ještě nikdy nesetkali – Fenixovy hodnoty červených krvinek ( HCT 0,8 HB 23 Ery 1,7) jsou více než kritické, je div, že funguje. Okamžitě voláme naší krevní banku – Dogu Hera – který ihned přijíždí a Fenixovi daruje téměř půl litru krve.
Problém je v jeho trávicícm traktu, žaludek se nestahuje, je oteklý, má zvětšené uzliny, zesílené stěny střev. Ačkovi užíval měsíc kortikoidy v tabletách, jsme nuceni je vysadit. Může z nich mít vřed v žaludku, ze kterého krvácí, i když na podrobnější diagnostiku je slabý, gastroskopie nebo biopsie nepřipadá v úvahu, děláme ale RTG s kontrastem, kde není žádný nález.
Dostává veškeré možné léky, jako ochranu zažívacího traktu, ale při pokusu o propuštění se s ním v půlce cesty vracíme zpět na kliniku, má melenu – černou stlici – resp průjem s velkým množstvím natrávené krve. Druhý den jsou výsledky opět téměř fatální, jsme tam, kde jsme byli, povoláváme druhou krevní banku – Dogu Artura – který rovněž Fenixovi daruje další krev.
Klesá mu albumin, má v břiše trochu tekutiny. Sehnali jsme infuzní roztoky s aminokyselinami, další den beznaděje…. dostává léky proti krvácení, železo, ATB, léky proti zvracení i průjmu, jak je právě potřeba. Zatím baští konzervy Z/D, nebo SOLO monoprotein králík. Co mu chutná jeden den, druhý den ohrnuje nos, váhá nám stagnuje, nebo mírně klesá
Cílená diagnostika (biopsie) zatím nepřipadá v úvahu – Fénix by ji v tomto stavu nepřežil. Den za dnem tak na klinice stabilizují jeho stav, každodenně kontrolují krevní obraz a my za ním denně jezdíme, dodáváme mu sílu vyhrát ten nejtežší zápas.
Přes všechno, čím si prošel, je to neskutečně zlatý, vděčný a mazlivý kluk. Personál na klinice i nás vítá s jiskrou v očích a dává nám jasně najevo: „Já to nevzdám!“ Obličeje olizuje na počkání a i když je jak kost a kůže, dokáže i zabrat, když ho na chviličku vezmeme ven vyvenčit.
Doufáme, že jeho stav už není za hranou možného zlepšení, doufáme, že se jeho trávení umoudří a začne fungovat
