Preclík, AniDef - útulek Žim

PRECLÍK

Co se musí stát, aby se oči plné radosti proměnily na černočernou tmu? Aby se vytratila i ta poslední jiskřička naděje… Co se musí stát, aby tu zářící hvězdu uprostřed duše pohltila temnota tak hluboká, že vše dobré udusila. Při pohledu na Preclíka se nám svírá úzkostí srdce.

Tento kříženec bulla, který je pro mnohé krvelačná bestie, se choulí a klepe při každém zaštěkání. Nyní nemá nikoho, o koho by se mohl opřít. Kdo by mu dodal potřebný pocit bezpečí. Dokážete si to představit? Neví, kde je, a my mu neumíme říct, že už bude dobře. Neumíme mu vysvětlit, že teď už je v bezpečí a že mu nic nehrozí. Že se nemusí choulit v rohu místnosti.

Preclík potřebuje čas, aby vše pochopil, ale jedno je jisté. Jsme tu pro něj. Uděláme maximum pro to, aby se výraz v jeho očích opět změnil. Aby se mu zahojila jeho tolik poraněná duše. Jsou totiž rány, které nejsou vidět na těle, ale o to jsou hlubší…

Jeho osud je velmi smutný. Celé dva dny jsme se ho snažily spolu s policií Tuchlovic (které moc děkujeme za nasazení a ochotu mu pomoci) odchytit. Dokonce byly nutné od policie dva výstřely do vzduchu, aby byl zahnán. Samozřejmě že na psa, kterého neznáte a který při pohledu na člověka začíná cenit zuby a vrčet, musíte jít obzvlášť opatrně. V okolí firmy, kde se toulal, vyvolával strach lidí, pravdou ale je, že nejvíc se bál on sám.

Preclík není zlý, je zmatený a momentálně zůstal sám. Na všechno… Naštěstí díky správným lidem dostane svou šanci. Možná ho někdo zoufale hledá, možná se ztratil. Pokud na něj někdo čeká, ať se k němu dostane, že Preclík je tady a kouká na dveře jestli se objeví známá tvář. Pokud však nikoho nemá, nyní má nás.

Je důležité mu dát prostor a čas. Navázat s ním pozitivní kontakt a získat jeho důvěru. Na pacičce má také velmi hlubokou a ošklivou ránu, kterou jsme ošetřily, ale ještě s ním jedeme na veterinu. Zatím potřebujeme, aby pochopil, že je již v bezpečí. Že jsme tu proto, abychom mu pomohli.

Preclíka čeká dlouhá cesta, než nalezne milující domov nebo najde ten jeho ztracený, ale jsme připraveni tu být pro něj. Chceme vidět, kdy poprvé vesele zavrtí ocáskem, kdy nás přivítá laškovným štěkotem. Chceme opět vidět radost v očích tohoto nešťastného zvířete. Vydáte se na tu cestu za jeho novým životem s námi?

Preclík nás potřebuje všechny!