Ziva, Voříškov

ZIVA

Jsem Ziva, před skoro 3 lety jsem se narodila své psí mamince. Byla jsem maličká roztomilá kulička a jako každé štěně veselá, zvědavá a plná života.

Když jsem přestala pít mlíčko od maminky, dala mě panička mé mamky cizím lidem. Že prý budu mít domov a budu se mít fajn.

Nevím jak vy, ale já si pod slovem domov představovala něco pěkného, bezpečí, lásku, vždycky plnou mističku a taky suché, měkké a teplé místečko na spaní.
To jsem se ale pletla. Mám pocit že jsem byla jen na obtíž.
Po necelých 3 letech v tomhle povedeném domově mě vrátili zpět k mamce a její paničce a ta poprosila Voříškov zda se o mě nepostará.

Co jsem za ty necelé 3 roky musela vytrpět vám povídat ani nechci.

Můžete si však udělat obrázek sami. Všeho se bojím, když se mne dotkne lidská ruka cuknu sebou a ztuhnu. Občas na lidi vrčím, ale to mě ovládá strach. Já jsem hodná a nechci nikomu ublížit, jen se bojím aby nebylo ublíženo mě.
Nikdy jsem neměla obojek, nikdy jsem nebyla na vodítku. Nevím co je to svět, neumím lásku dávat ani přijímat. Nevím co to láska je…

Tohle je příběh Zivy, mladé sotva 3leté holčičky.
A my ti slibujeme, že ode dneška končí vše špatné a konečně se ti otevře svět a s ním i vše krásné.

Ziva hledá klidné a trpělivé páníčky.

Naučila se již akceptovat obojek a vodítko a ujde v klidném prostředí procházku bez toho aby byla ve stresu.